Terénní služba

Oblékání

Paní Irena (79 let) se v důsledku Alzheimerovy choroby nedokáže vhodně obléknout: vrství oblečení, dá si na sebe např. tričko s dlouhým rukávem, pak tričko s krátkým rukávem, na to župan a pak ještě svetr. Nepřipouští si to však jako problém a nechce se svléknout. Pečovatelky proto jen monitorují, jestli nevhodně zvolené oblečení může potenciálně vést k ohrožení zdraví. Pokud ne, nechávají ji tak. Paní Irena si tím uchovává pocit, že o sobě může rozhodovat.

Pohyb

Paní Milada (67 let) je po cévní mozkové příhodě ochrnutá. Pečovatelka k ní přichází třikrát denně, aby jí vyměnila inkontinenční pomůcky. Podle přání klientky jí potom pomůže přesunout se z lůžka na vozík nebo obráceně. Změna polohy je pro paní Miladu důležitá, pomáhá jí předcházet proleženinám a potížím s trávením. Pomoc pečovatelky vítá i klientčin manžel, který by sám takto náročnou péči nezvládl.

Paní Květoslava (100 let) je přirozeně unavená v důsledku vysokého věku, bydlí sama v rodinném domě, celý den tráví v polohovací posteli. Dvakrát denně k ní přichází dcera a obstarává většinu záležitostí. Pečovatelky pak pomáhají s hygienou. Chodí k ní ve dvou, aby ji mohly přesunout do křesla, kde byla vždy zvyklá jíst. Po jídle ji pečovatelky vracejí zpět na lůžko, které je pro ni pohodlnější. Paní Květoslava tak má větší pocit důstojnosti a její přání dožít doma se daří díky spolupráci pečovatelské služby a rodiny.

Paní Milada (76 let) v důsledku cévní mozkové příhody není schopná chodit.  

Každé ráno přichází pečovatelka a pomáhá paní Miladě s celkovou hygienou na lůžku. Paní Milada se s dopomocí pečovatelky na lůžku posadí a svlékne se. Pečovatelka jí drží na klíně lavor s vodou a paní Milada si umyje horní polovinu těla. Pak si přední část těla namaže, pečovatelka jí namaže záda a společně obléknou halenku. Paní Milada si potom lehne, pečovatelka jí umyje spodní část těla, namaže ji a oblékne. Pečovatelka vždy dává paní Miladě prostor pro to, aby si mohla sama udělat vše, co zvládne. Paní Milada si tak procvičuje dosavadní schopnosti a uchovává si pocit soběstačnosti.

Paní Věra (82 let) trpí závrati.

Bydlí v malém domku s manželem (88 let). Rodina je navštěvuje pravidelně o víkendech. Pečovatelka dochází do domácnosti jedenkrát týdně a dopomáhá paní Věře se vstupem do vany výstupem z ní, protože má sama doma strach, aby neuklouzla. Paní Věra se umývá sama, a až na žádost jí pečovatelka pomůže umýt záda a vlasy. Manžel se zvládne sám o sebe postarat, avšak si již netroufá manželku jistit.

Pan Drahomír (61 let) trpí roztroušenou sklerózou a v současné době se pohybuje jen s velkými obtížemi. 

Bydlí v panelovém bytě sám, rodina je mimo ČR. Na WC bez pomoci nedojde, ale je schopen se sám přesunout z lůžka na toaletní židli. Pečovatelka pravidelně dochází do jeho domácnosti a postará se o vyčištění toaletní židle.

Paní Dagmar (80 let) žije v domě s byty zvláštního určení. Je dezorientovaná a bojí se změny stereotypu, vůbec nevychází z bytu. Nemá žádné přímé příbuzné a vzdálenější rodina za ní jezdí jen velmi málo. Je proto odkázaná výhradně na pomoc pečovatelské služby. Obědy si za pomocí pečovatelky vybírá a objednává od komerční firmy. Pečovatelka jí oběd přinese se sběrného místa a rozdělí na polovinu. Jednu polovinu ohřeje a naservíruje přímo ke konzumaci, druhou uschová do lednice. Nakrájené na kousky pak paní Dagmar sní lžičkou. Večer jí pečovatelka přijde ohřát druhou část jídla, protože paní Dagmar nezvládne chůzi s talířem v ruce. Zároveň jí večer uvaří čaj, jak ho má ráda. Nádobí vždy sklízí a myje pečovatelka při další návštěvě.

Paní Zdenka (76 let) má potíže se srdcem a plícemi a zvládne ujít jen malý kousek. Nemá rodinu a bydlí v bytě v domě s byty zvláštního určení, nemá telefon ani počítač a momentálně již nezvládne ani uvařit, proto požádala pečovatelskou službu o rozšíření služeb a to o pomoc se zajištěním obědů. S pečovatelkou, která ji pravidelně nakupuje, telefonicky tedy ještě domlouvají dovážku obědů do domácnosti.

Úklid

Paní Zdenka (76 let) je postižena demencí. Sama se zvládne obléknout a najíst (pozná, kdy má hlad), ale nedokáže zhodnotit situaci ohledně úklidu – neví, že je třeba uklidit ani co by měla dělat. Pečovatelka proto uklízí s ní. Někdy jí dává jen slovní instrukce, někdy pracuje s ní (pečovatelka například umyje nádobí a paní Zdenka utírá, nebo paní Zdenka sama zamete a pečovatelka vytře).

Pan Jiří (68 let) je po amputaci nohou. Drobný úklid zvládne sám, pečovatelská služba mu pomáhá každý týden umýt WC a umyvadlo, zamést a vytřít podlahu a vynést odpadky. Na mytí oken se pan Jiří nemůže nijak podílet, proto mu pečovatelská služba dala kontakt na veřejně dostupnou komerční službu.

Nákup

Paní Zdenka (76 let) je postižena demencí a již je sama, manžel i děti zemřeli. Bydlí v bytě zvláštního určení a sama se nedokáže postarat o chod domácnosti. Pečovatelka k ní pravidelně dochází do bytu a kontrolují spolu co je potřeba nakoupit, uklidit, vyprat atd. Sama nedokáže sestavit nákupní seznam. Pečovatelka jí proto vyjmenovává jednotlivé potraviny a klientka říká, co má ráda nebo na co má chuť. Pak spolu připraví tašku k nákupu, připraví hotovost a pečovatelka vše nakoupí. Pak spolu vše vyúčtují a nákup dají na místo.

Paní Miroslava (78 let) prodělala několikrát mrtvici, pohybuje se s chodítkem. Bydlí v rodinném domku se svou dcerou. Ráda by do denních činností zařadila více pohybu, ale dcera se jí nemůže tolik věnovat (chodí do práce). Pečovatelky ji proto doprovázejí, kam potřebuje, například do knihovny nebo na hřbitov. Rodina je tak klidnější, že má paní Miroslava doprovod. 

Pan Oto (61 let) jelikož je po amputaci nohy a není schopen se sám dostat na úřad. Pečovatelka ho doveze před poštu, na poště oznámí úřednici, že pan Oto je v autě, úřednice vyšla ven a vyřídili vše potřebné v autě. Protože chtěl být pan Oto soběstačný, pečovatelská služba mu pomohla vyřídit elektrický vozík. Díky němu si teď může dojet, kam potřebuje. 

Paní Dagmar (75 let) má vrozenou tělesnou vadu a pohybuje se na vozíku. Má ráda velké obchody, chce mít možnost sama si vybrat zboží a sáhnout si na něj. Protože návštěvu obchodu sama nezvládne, doprovází ji pečovatelka. Paní Dagmar dělá radost, když si potom ještě může dát v cukrárně zmrzlinu. Návštěvu obchodu vnímá jako společenskou událost – je to pro ni důvod hezky se obléknout a učesat. Zároveň si tím udržuje přehled o nabídce a o cenách.

Pan Gabriel (87 let) bydlí v podnájmu. Protože trpí demencí, byl delší dobu hospitalizovaný na psychiatrii a nyní je utlumený léky. Jeho manželka je ohledně péče o manžela bezradná. Krom toho mají dvouleté dítě a žijí jen z důchodu pana Gabriela. Příspěvek na péči získat nemohou, protože pan Gabriel pobírá důchod v jiné evropské zemi. Pečovatelská služba nyní rodině pomáhá v oblasti sociálního a finančního poradenství. S rodinou rozebírá jejich situaci a předává jim doporučení a kontakty, na koho se mohou obrátit.  

Paní Dagmar (80 let) měla smlouvu s poskytovatelem energií, který vyhlásil bankrot. Pečovatelská služba jí pomáhala převést smlouvu k jinému poskytovateli, protože uživatelka nevlastní ani telefon ani počítač.

Paní Milena (75 let) tráví většinu dne na lůžku. Protože je bezdětná, starala se o ni donedávna její kamarádka, která však náhle zemřela. Pečovatelská služba k ní nyní dochází třikrát denně a pomáhá jí s běžnými činnostmi, jako je jídlo, pití, hygiena, prádlo. Se zásobením domácnosti a obstaráváním dalších věcí kolem chodu domácnosti, jako jsou platby za energie, nájem…. pomáhá syn zemřelé kamarádky. Paní Milena má diabetes a potřebuje pravidelnou aplikaci inzulinu. Má ale problémy vzít si správnou dávku, protože špatně vidí. Pečovatelská služba domluvila s domácí zdravotní péčí, aby vždy připravili paní Mileně pera s odměřenými dávkami inzulinu, které pak paní Mileně přinese z lednice a ona sama si aplikuje.

Pan Pavel (76 let) po návratu z nemocnice nemohl vstát z lůžka. Pečovatelská služba k němu docházela třikrát denně a pomáhala mu s celkovou hygienou a doplňovala tak péči syna. Syn chystal snídaně a večeře, pečovatelská služba zařizovala oběd. Nyní si pan Pavel už dojde sám na WC, potřebuje pouze pomoct do vany a ohřát jídlo v mikrovlnné troubě. Díky zlepšení zdravotního stavu mohla pečovatelská sužba snížit intenzitu poskytované péče. 

Pan Josef (62 let) téměř nevidí. Pečovatelka mu dvakrát týdně kontroluje potraviny, upozorňuje na blížící se datum spotřeby nebo vyhazuje staré pečivo. Pan Josef tak má záruku, že si nezpůsobí zdravotní potíže tím, že by jedl zkažené jídlo.